Reportáže

Další z téměř nekonečné cesty pohraničím 15.-18.11.2018

Letošní putování  zimní Šumavou nám začalo na Modravě.  Oproti plánovanému příjezdu autobusem z Kašperek,  jsme dorazili před 10 hodinou ráno Alešovo vozem. Autobus jsme nestihli o pár minut, tak byl v záloze plán B – autem až do Modravy.

Zaparkovali jsme auto a vydali jsme se na Březník. Zima, ve stínu kolem nuly a tráva pokrytá stříbrnou jinovatkou.  Nebe bez mráčku. Den stvořený pro výlet. Pomalu jsme se vlekli po asfaltové nezáživné cestě lemovanou pahýly stromů, které tam zbyly po řádění kůrovce. Po dvou hodinách jsme dorazili na Březník.  Tam jsme v přístřešku poseděli, uvařili kávu a dali něco k snědku. Po vydatném odpočinku jsme vyrazili podél Modravského potoka a Na Ztraceném, jsme odbočili a začali mírně stoupat na Černou horu (1315 m). Na Černé hoře si kluci dali první slavnostní cigárko, protože už začínala být zima a brzo se stmívalo,  začali jsme trochu pospíchat. Prošli jsme okolo pramene Vltavy, kde jsme se ani nezastavili a pokračovali na Bučinu, kde byl cíl prvního dne. Okolí bylo ozářeno zapadajícím sluncem a my jsme přišli k prvnímu nocovišti.  Pavel večer uvařil boršč a trochu jsme se zahřívali z placatek. Bylo to krásné stanování s výhledem na Dachstein. Když už nám byla moc velká zima, zalezli jsme do stanů a šli spát. Modrava – Bučina, krásných cca 20 km.

Ráno jsme vstali do mrazivého dne. Teploměr ukazoval -9. Rychle jsme se nasnídali a začali balit stany. Prsty a nohy se začaly rozehřívat, až když jsme se vydali na cestu. Od nocoviště jsme se vydali pár set metrů zpátky k hotelu Alpská vyhlídka, kde se nachází památník Železné opony. Názorná ukázka toho, jak to vypadalo mezi východním a západním blokem v době studené války. Při pohledu na hraniční pásmo, které bylo vybudované z plotů, které tvořily ostnaté dráty nabité vysokým napětím až zamrazilo. Po přečtení naučných tabulí se zajímavostmi pokračujeme dál po červené, směr na Furik a Knížecí Pláně, vyhlazené vesnice po který nezbylo nic, jen občas nějaký kámen, křížek, či památná plaketa s upozorněním, že zde stál dům č. 18. Jdeme po luční stezce, která je lemovaná kameny a starými, kroucenými stromy. Doprovází nás temná atmosféra míst, kde se neudálo nic dobrého. Na Knížecích Pláních odbočíme ke hřbitovu a ke kostelu sv. Jana Křtitele. Kostel byl zbořen koncem 60. let 20. století a na jeho místě stojí už jen kříž. Projdeme si hřbitov a pokračujeme dál. Dostáváme se k Hraničnímu kameni, ke kterému vede dřevěná lávka. Lávka je pokrytá jinovatkou. Pavel udělá první krok a letí na zem. Pavel nám ukázal, že to klouže, tak raději dáváme pozor J S Jirkou se zastavíme, a z Červeného potoka nabíráme vodu z německé strany. Pokračujeme na Žďárek, kde si dáme oběd a vysušíme stany. Žďárek je další vesnice s pohnutým osudem, která byla vyhlazena. Vydáváme se směrem na nouzové nocoviště Strážný. Na nouzovém nocovišti postavíme stany, dáme jednu várku čaje a jdeme se zahřát do „města“ a sehnat cukr na svařák. Vlezeme do rybárny, která má otevřeno pouze do 18 hodin. Vevnitř je příjemné teplo. Dáme si pivo a něco k snědku a přemýšlíme, co s načatým večer. Otevřen je už jen noční bar, který z venku vypadá jako bordel, rozuměj Bordel. Barmanka nás však ujistí, že se nacházíme pouze v nočním baru. Bučina – Strážný, 17 Km.

Ráno se vzbudíme a na nocovišti nejsme sami, přes noc přibyly dva stany. Vyhrabeme se ze stanů a dáme čaj, snídani a v rychlosti balíme. Podejdeme silnici a po asfaltce přicházíme k zaniklé vesnici Dolní Cazov, o kus dál se nachází pomník Bohumila Hasila, bratra Krále Šumavy. Který byl na tomto místě smrtelně zraněn, když se svým bratrem Josefem Hasilem pokusil přejít do Německa. Josef Hasil byl známý pro svou nepolapitelnost při převádění lidi přes hranice na západ. Proto byl STB označován  Králem Šumavy. S Jirkou u pomníku zapalujeme svíčku. Mezitím co se zdržujeme i s Alešem u památníku nám Miky s Pavlem utečou. Mikyho potkáváme o kilometr dál, čeká na nás na odpočívadle. Akorát čas oběda, tak vybalíme zásoby a dáme se do konzumace. Rozvěsíme mokré stany a po hodině sušení a odpočinku se vydáváme znovu na cestu. Posledních pár km přes České Žleby a přicházíme do Nového Údolí. V Novém Údolí se nachází železniční stanice. Po druhé světové válce zde byla zbudována železná opona. Trať do Bavorska byla fyzicky přerušena a několik desítek metrů kolejí na české straně vytrháno.  V současnosti byly koleje obnoveny až přímo na státní hranici a bylo zde otevřeno muzeum šumavských lokálek. Po návštěvě místního shopu, odcházíme k nočnímu stanovišti. Tam potkáme Pavla, který nás vítá a připravuje svařák. Strážný – Nové Údolí, 13 km.

Slavnostně zakončíme víkendové zímní putování svařem a divokou diskuzí o politice. Ráno vstáváme na vlak, který nás odveze do Vimperka a odtamtud taxík až na Modravu. Příště pokračujeme z Nového Údolí na Třístoličník, Plechý a až kam nás nohy donesou….

Alda, Miky, Pavel, Jirka, Mirka