Reportáže

Království  Tonga a jiná dobrodružství

Měl jsem velkou touhu. Moc jsem si přál plavat s nějakou velrybou a díky Tethys.cz a skrytesvety.cz se mi podařilo sen naplnit. Po vorvaňovi, se kterým jsem se setkával na Azorských ostrovech padla, další volba na keporkaka (Megaptera novaeangliae). Obecně lze populaci keporkaků rozdělit dle výskytu na severní a jižní. Část těch „jižních“ tráví období srpna až listopadu v oblasti souostroví Tongského království. Do této oblasti připlouvají nejen maminy odrodit, ale také další jedinci počít nové potomstvo, které o rok později opět v těchto místech porodí.

Souostroví Tonga (172 ostrovů) je od ČR vzdáleno 12 časových pásem, mě cesta letadlem trvala 72 hodin, ale jde to i o něco zkrátit. Měli jsme naplánovaných 8 dní na moři, což vydalo na 11 dní na ostrově Vava'u, nejsevernější části souostroví. Aranžmá setkání s keporkakem je ve znamení dlouhého hledání s nejistým výsledkem. Já ale věřím ve statistiku a tak mě dlouhé dny, kdy jsme se nedostali do vody a jen tak 8 hodin jezdili po moři, nepřišly úmorné. Musím však přiznat, že již od druhého dne se mým velkým přítelem ve člunu stala,igelitem obalená, čtečka Kindl. Bylo velmi frustrující, když jsme viděli krásné jedince, jak po ránu odplouvají někam na volné moře, nejspíše z důvodu že voda v mělčinách byla o více než 2°C teplejší oproti jejich potřebám.

Technika setkávání s keporkakem je odlišná od setkání s vorvaněm. Vorvaň se v pravidelných 30-45 min intervalech zanořuje a setrvává pak 5-10 min na hladině kde odpočívá plaváváním, skoro v přímém směru. Keporkak pokud nespí, tak si to drandí 10 km/h a více, což je jednak na plavání příliš a dále často mění směr a tak je nesnadné vůbec sledovat jeho stopu (velrybáři na rozdíl od nás používají sonary, které kromě detekce na velryby hlukově působí, jako když strčíte hlavu do motoru startujícího A380). Našim cílem tedy bylo najít spící matku s mládětem.

Pondělí a úterý jsme si jen tak pojezdili po vodě. Ano bylo pár planých poplachů, ale během chvilky jsem se v pohodě mohl vrátit ke čtení. Ve středu v 10.30 se nám poštěstilo. Našli jsme spící maminku s asi týdenním, ještě slepým mládětem. Mamina si podřimovala v 2-5m hloubce, nadechovala se v cca 10 min intervalech a kolem ní se mazlilo mládě, pendlující mezi maminou a hladinou v cca 2 min intervalech. Pod maminou, na dně v hloubce cca 10-12m se ochomýtal její escort (nikoliv nutně zploditel), tentokrát samec, ale není výjimkou, když úlohu hlídače plní i samice. Na klid samice s mládětem dohlížel nejen bodyguard stejného živočišného druhu, ale také náš guide, cca 120kg štíhlý, vlídný Tongan, který dával pozor abychom se nedostali příliš blízko s mámě či mláděti. Měli jsme obrovský prostor, skoro 2 hodiny pro focení ze všech možných úhlů, než se náš guide rozhodl, že už to stačí a že jim dáme pokoj, aby se mamina necítila rušená přespříliš a třeba si nezvolila napříště jinou destinaci kde trávit svůj čas. Chápu roli guida, ale stejně, určitě bych našel sebekázeň abych se bez něj obešel...

Jako bychom tím vyčerpali náš příděl štěstí a museli si odtrpět frustrační čtvrtek a pátek, kdy jsme neměli snad ani plané poplachy. Možná jednou, dvakrát jsme si dali ploutve na nohy, ale vzápětí jsme je suché ukládali  pod sedačku. Sobota byla mojí odměnou za víru ve statistickou pravděpodobnost setkání.  Měli jsme tak možnost zopáknout si setkání v konfiguraci, mamina+ mládě+ escort. Mládě bylo tentokrát starší, což nebylo na závadu, dokonce jsme byli odměněni o něco lepší viditelností.  Na druhém setkání jsem už byl ve focení uvážlivější a oproti prvním 600 fotkám kdy jsem mačkal jak zběsilej, jsem během asi hodiny vycvakal jen půlku.

Jsem v podstatě rozpačitý, že jsem dostal 2 hodiny setkání zadarmo. Čtu si ve člunu jako bych byl v kavárně, pak mě řeknou jdeme, nazuju ploutve, po pár metrech jsem u té nádhery, cvakám, cvakám a pak další pokyn a jdese zpět do člunu. Nemusel jsem se nijak dřít jako na Azorech, zase na azorech jsem měl,bez omezujících pokynů, vše ve svých rukou...ještě pořád mě to nějak všechno nedochází...

Hodnotit výlet na Tonga je tak pro mě nesnadné. Je to jako se vztahem, přílišné očekávání ničí zážitek. Ale je to jeden z mála způsobů jak výrazně znásobit možnost setkání s těmito nádhernými savci…

Samotný ostrov… je to třetí svět. Mám pocit, že spíš pozitivně, izolovaný, čili nenarazil jsem na nějaké resorty jak je známe z blízkého světa. Ani jsem neměl pocitu nějaké špíny, berouc v patrnost běžný, sem tam, nepořádek na ulicích. Tongané jako by chápali, souvislost mezi dnes a zítra, což třeba v Egyptě není. Během hledání modrých andělů jsme míjeli až kýčovitě krásné ostrůvky s bělostnými plážičkami, udivující panoramata, která se vidí možná ve filmu, nebo v reklamách na krásný život. Čas na souostroví plyne velmi poklidně a mírně již od nástupu do Dakoty, 65leté, avšak dobře  udržované. Hlavní autorita, král Tupou VI možná není zatím tak patologicky tlustý jako jeho předchůdci, nicméně kult obezity prostupuje celým královstvím, alespoň ostrovem Vavau a Tongatapu kde jsem se pohyboval. Takže žačky už od základky jako by z oka vypadly Queen Latifah, divné že na mužích mě to nepřišlo tak zlé, jsou prostě ohromní… Pitná voda se tam získává z deště a je ze střech jímána do velkých betonových tanků, což však ani po několika týdnech není na lahodné chuti ani hodnotě nijak znát. Je mi záhadou čím je držen měnový kurz, neboť  1 pa anga (tongský dolar)= cca 11 czk, najíte se od 20 pa anga, ale pokud chcete rybu, tak si připravte od 35 pa anga nahoru… průměrné posezení tak vyšlo na 40 pa anga. Kafe pak na 4-6, zkusek typu kousek perníku 4-6, v hlavním městě nic moc chemický majonezový burger 18 pa anga. McDonalds jsem tam neviděl, ale to neznamená že tam není. Obyčejná matrace pérová 140 pa anga!, lednička(160l) jak ji známe od nás 2600 pa anga!!!, sporák 800 pa anga, a tak bych mohl pokračovat, pračkou a vůbec celým spotřebním košem. Lidé jsou, bez ohledu na průměrné BMI 30 a výše, z mého pohledu příjemní a mírní, přátelští, vlídní a hlavně, nádherně, ale přenádherně zpívají. Což sice může být problém v 6 ráno, když se ozývá opravdu andělský chorál z kostela, ale to kohout řve taky a nijak libé zvuky to nejsou.

Zajímavým zážitkem byla pro mě hádka v místním čínském bistru v hlavním městě. Stál jsem si prostě na svém, že ani kuře na kari nemá mít na nožičkách chlupy, trval jsem na tom, že ani geneticky modifikované kuře prostě chlupy nemá. S majitelem jsem se nedohodl, tak jsem žrádlo vyflusal do talíře a odešel jsem, aby náhodou nenaporcovali na další den i mě. Z mého pohledu je na Tonga prostě draze a uroven služeb tomu neodpovídá. Na druhou stranu lidé jsou příjemní a vstřícní a navíc, keporkaky nikde jinde tak snadno neuvidíte…