Reportáže

Starý vápencový důl Miltitz se nachází mezi Drážďany a Meissen.

Důl poprvé zmíněn v dokumentu v roce 1571, pravděpodobně se zde ppovrchově těžilo vápno. Teprve v 19. století se těžba posunula pod zem a těžbou  vznikaly tunely vedoucí do  hloubek až 60 metrů.

Průnik podzemních vod však rychle vedl k problémům, již v roce 1916 se důl místy zhroutil a težba byla  pozastavena. Byla nadále provozována v sousedním ložisku „Nová vápencová důl“ a pokračovala až do šedesátých let.

Během druhé světové války byly tunely připraveny pro podzemní výrobu tryskového paliva a dalších malých částí. V roce 1943 začaly práce například instalace technického vybavení, ale také maskování venkovního prostoru. Pro práci byly použity hlavně vězni z koncentračních táborů. Letecký benzín se tu však nakonec nevyráběl.

Na konci šedesátých let však byla čerpadla navždy vypnuta a jáma opět částečně zaplavena spodní vodou.

Od roku 2000 se staré vápenné dílo nyní provozuje jako návštěvnický důl, ve kterém lze v chladné polovině roku namočit a s jeskynní certifikací proplavat labyrint zdejších chodeb.

A to jsme tak v sobotu 02.11.2019 na pozvání Honzy Pospíšila z teplických Neptundiving učinili.

Když jsem se na devátou všichni setkali v Miltitz, bylo parkoviště před areálem dolu téměř plné. Podle poznávacích značek aut registrujeme krom místních také Poláky, Slováky a Francouze. Platíme personálu 40EUR za ponor a osobu, překládáme ke kontrole nezbytné certifikace a lékařské osvědčení, nasazujeme na hlavu povinnou helmu a jdeme na to. Vercajk do teplých a hůrá dolů...

Co mám k potápění psát. Prostě hodina a půl čistá paráda, v 8 stupňový, parádně čistý vodě. Přes množství potápěčů, byl téměř celý prostor nezkalen, pouze pod dopravní značkou, mezi 30 a 40 byla viditelnost slabší. Switch na trimix a padáme do hlubiny důlního díla. Prostorné sály v absolutní viditelností střídají krátké chodby, čas plyne jak voda a ručička manometru každým nádechem viditelně poskočí. Čas pro návrat, otáčíme.

 Od vody zdraví Alda a Petr