Reportáže

V pátek byl den „D“. Dlouho očekávaný a několikrát odložený. Aleš s Pavlem mě nabrali v Neratovicích na nádraží, cestou jsme vyzvedli Mikyho a vyrazili do Liberce. Plány byly poněkud jiné. Dokončit putování po Šumavě, ale covid se neptá. Bylo třeba se přizpůsobit, aby skupinka byla kompletní. Měli jsme na to o den míň, tak Aleš vymyslel alternativní trasu na poemzí Ještědského hřeben a Lužických hor. Šumava holt počká.

Východní část Lužických hor není území úplně neznámé, ale nejní tak navštěvované jako jiná místa v České republice. Romantická krajina je jen málo dotčena rozvojem lidské činnosti. V lesích se ukrývají typické skalní vyhlídky, rozhledny či pozůstatky středověkých tajemných hradů. Malebné vesničky jsou plné roubených chaloupek, kostelíků, kapliček a kopcovité pastviny spásají ovce a krávy. Téměř panenská krajina proto pro nás byla tím pravým cílem pro naše třídenní putování, jako únik od každodenního shonu a všudypřítomného covidu.

Z Karlova jsme se vydali bukovými lesy přes Karlovské bučiny, Kryštofovo údolí, kde jsme ještě zastihli zbytky sněhu z předchozích dnů. Krátké občerstvení u Buku republiky a přes Ostrý vrch a osadu Horní sedlo, kde už jsme začali hledat místo na přespání pod nebem plným hvězd (19 km, s převýšením 830 m).

Druhý den jsme posnídali a vydali se na trasu. Přes větrnou skalní vyhlídku Popova skála, kde se nám naskytly krásné výhledy do širého okolí. Obědová pauza u Lopežnického vrchu. Malebné osady Petrovice a Polesí. Do Jitravy jsem to vzali zkratkou přes pole a dovolili jsem si ohřát a posvačit na místní benzínce.  Pomalu se začalo připozdívat a bylo třeba vyrazit dál a najít místo na spaní. Než jsme prošli romantickou vesničkou, byla už docela tma. S čelovkami jsme plahočili do kopce Vápenný a kousek od studánky u bývalého lomu jsme našli krásné místo na spaní s výhledem do krajiny. V noci se opět zvedl vítr a byl to takový bordel, jako kdybychom si postavili stany na letišti. Moc se u toho spát nedalo (24 km, převýšení 902m).

Poslední den nás vítr doprovázel celý den. Foukalo a některé stromy se ohýbaly až z toho šel strach. Pokračovali jsem po Ještědské hřebenovce na Výpřež (Ještěd jsme tentokrát vynechali), až do Novin. Odkud nám jel vlak zpět do Liberce (17 km, s 903 m převýšením).

Mirka, Pavel, Miky a Alda.