Reportáže

Ahoj kamarádi

„Hej, vy tam na gauči! Zvedněte zadky a pojďte s námi provětrat zimou zlenivělé kostry. Čeká nás procházka zasněženou krajinou tajemného Valdštejnska – toho místa, kde i stromy vypadají, jako by znaly nějaké staré příběhy.“  Tak zněla nějak pozvánka na výlet. A jak bylo napsáno, tak bylo.

Miky se Silvou, Jolča, Pavel, Venca a já jsme se setkali silvestrovského rána v 9:00 na železniční stanici Bezděz. Vanca měl přijet s Aničkou, což udělal. Jenže se ukázalo, že toto něžné jméno patří slušné pneumatice, kterou tréninkově připnul na oblečený postroj.

A vyrazili jsme vstříc rannímu slunci Bezdězskou cestou podél náspu železniční tratě. Slunce postupně nahradily na obloze těžké mraky. Slunko v tvářích nás však neopouští. Krásně zasněženým lesem, pozorující stopy zvěře lidí před sebou dojdeme za družného hovoru na rozcestí se žlutou a Poštovní cestou míříme k myslivně Pankrác. Zde lehce změníme směr a Grenadýnskou cestou mírně stoupáme na Valdštejnsko – pozoruhodné místo loveckého odpočinku.

Na této okrouhlé mýtině se nacházejí zbytky bývalého zámeckého komplexu Valdštýnské eremitáže (poustevny) pro odpočinek hostí při honech. Komplex loveckého zámečku se rozkládá na okrouhlé mýtině o průměru asi 260 metrů, ze které paprskovitě vybíhá do lesa 8 cest, původně průseků. Uprostřed mýtiny je uměle navršený podsklepený pahorek, tzv. Růžový kopeček, na kterém stávala dřevěná besídka.

Po obvodu zahrady stálo v kruhu několik pavilonů a kaple P. Marie. Pavilony měly jména po šlechtických hostech, kteří v minulosti Valdštejnsko navštívili. Zámeček byl postaven v první polovině 18. století. Všechny budovy až na pavilon Auerspergův (nyní myslivna), byly v roce 1903 zbourány příslušníky rodu Valdštejnů.

Dvě sochy granátníků v hraběcích valdštejnských barvách, modré a žluté, dal postavit František Arnošt z Valdštejna na paměť kompanie granátníků, kterou postavil proti Prusům za války o rakouské dědictví v letech 1740-1746.

My však po drobném občerstvení, vytaženém z batůžků, následujeme Vénu s Aničkou a otáčíme směr naší chůze. Po modré opět Bezdězskou cestou míříme k zaparkovaným autům u vlakové zastávky. Právě včas, začíná mohutně sněžit.

Tak všechno nejlepší v roce 2026.