Reportáže

Nedělní trénink a underwater relax na lomu Rumchalpa proběhl na jedničku s hvězdičkou.

Ranní cesta ranní mlhou probíhala standardně. Opět jsem k Rudánkovi do Benátek přijel s malým, ale přesto  zpožděním. Ruda už byl (jako vždy) vzorně připraven s cajky u vrátek, proto jen za malou chvilku jsme uháněli dál, směr Mladá Boleslav. U fast foodu se zlatými oblouky nakládáme paní Ž. Dostanu od Petry mrkev, abych asi cestou raději řídil s plnou pusou, a nerušil plodnou diskuzi na téma vodovodní baterie a potřeby rodiny Žahourků. Pochopil jsem však jedno, dohodnout s Rudou jejich výměnu, bude na dlouho :)

Na základně potápěčského centra Rumchalpa bylo na nedělní ráno poměrně plno. Parkoviště a chatičky v obležení. Sluníčko krásně svítí, prázdniny jak mají být.

Po předchozích bouřkách jsem očekával mizernou viditelnost v celém profilu. Voda valící se v předchozích dnech cestou ze silnice a parkoviště do lomu původně průzračnou vodou rozhodně nezlepší, ale nakonec to bylo celkem na pohodu. Ponor mělkou vodou kolem lomu nám umožnil pozorovat jak obří sumce a zlatí kapry, tak hejna drobných ale všudypřítomných okounů. Marně jsme však v bujné vegetaci hledali štiku. Neměli jsme v dvou až třímetrové viditelnosti štěstí. Místy byla však jen metr, v tu chvíli byl cíle jen jeden. Neztratit se buddymu. Po 70 minutách pod hladinou lituji, že nemám funkční pí ventil. Ještě bych tam určitě zůstal.

Závěrečný debrífing proběhl již tradičně v Restauraci na Kumburáku.

Od vody zdraví:

Alda, Ruda, Petra, Štěpán, Pulda, Michal Šváb, Petr a Tomáš Svárovský